Proud unášejících nadějí
20. 5. 2010
PROUD UNÁŠEJÍCÍCH NADĚJÍ
Od začátku našeho snažení o lov kaprů, jsme chytali pouze na stojatých vodách. Když se ovšem naskytla možnost výpravy za kapry na řeku, ani chvíli jsme neváhali.
Výprava byla naplánována na první týden v květnu. Vzhledem k průtoku řeky a nestálému počasí se přesunula až na dobu neurčitou. Když se deště konečně uklidnili, mohli jsme se domluvit na přesný termín odjezdu.
Již týden před výpravou začali přípravy.Vařili jsme boilie, připravovali rybářský materiál a v duchu jsme si stále přemítali ten náš největší veletok. Na tuto výpravu jsme připravili 3 druhy boilie. Dva na základu ptačích zobů a jeden na masové bázi. Věřili jsme, že alespoň jeden druh bude úspěšný a kapři jej budou s velkou chutí přijímat.Po konzultaci s našim kamarádem Vaškem jsme zvolili boilie o průměru 21mm.
Je den „D“ 10 hodin dopoledne.Vše je již připraveno,auto přetéká rybářským vybavením a my vyrážíme na vysněnou výpravu.. Po cestě si dáváme sraz s kolegou Vaškem, který nám má ukázat správné místo. Vzhledem k tomu, že tam strávíme týden, jsem zvědavý, jak to tam bude vypadat.
Konečně jsme dorazili k vodě a začali hledat ta“správná“ místa. Vašek se rozhodl, že zůstane po proudu. Nám se ovšem zamlouvalo místo o 50 metrů proti proudu, jelikož tam byl dobrý přístup k vodě. Při pohledu na vodu jsem si říkal “tam by někde mohla být ta kapří kuchyně“.
Po vybalení všech věcí a nafouknutí člunu, jsme jeli zmapovat dno. Po zjištění, že je to takzvaná „vana“ jsme nijak nad naším místem nejásali .Po předchozím upozornění, že je potřeba použít silné šokové návazce nebo monofily na posledních pár metrů kvůli kamenům, jsem já dal silný vlasec o průměru 0,55mm a táta šokový materiál od firmy Carpbraid. Velkým strašákem pro mě bylo nahazování s těžkými olovy,protože jsem s nimi zatím neměl tu čest házet.Na stojaté vodě taková olova nepoužívám,a když je sem tam použiji tak jen na vyvážku. Ze začátku jsme se trochu báli a tak jsme zkoušeli chytat jen se 150 g olovy. Po zjištění, že nám olova táhne proud, jsme museli přezbrojit na těžší.A to byl pro mě i pro tátu těžký kalibr. Táta svým Sportexům FBC 3 Lbs věřil a tak nasadil 220 g olova,já jsem použil 175 g. Ve dvě hodiny odpoledne jsme měli hotovo a čekali jsme na první záběr. Do večera se nedělo nic, kromě jednoho tlouště, který zabral tátovi na masové boilie.
Je ráno a já jedu zakrmit další velkou dávkou partiklu a boilie.Z důvodu velkého průtoku sypu připravenou dávku tak 10m nad bóji,aby mi to proud vody neodnesl.Kolem desáté hodiny přichází v krátkém časovém intervalu pár záběrů, které bohužel zůstali neproměněné. To nám moc radosti nepřidalo a tak nám nezbývá než čekat.Mezi tím si aspoň připravuji nové návazce a chystám se dělat oběd.Zrovna vařím polévku, když v tom mi zvoní telefon. Zvedám ho a zjišťuji, že Vašek právě tahá rybu. Polévka nepolévka, běžím k němu. Akorát když jsem k němu doběhl se mu povedlo otočit a navést do podběráku nádherného šupináče.V tu chvíli se dívám směrem k našemu místu, abych to oznámil tátovi a vidím,jak drží v rukou prut s řádně ohnutou špičkou.Rychlost kterou jsem vyvinul k návratu na místo byla asi taková, jako když se Bolt stal mistrem světa. Ryba mu jela hodně po proudu a tak za ní vyrážíme na člunu. Po krátkém souboji táta s přehledem navádí kapra do podběráku. Pěkný říční šupináč o délce 73cm a váze 7,5 kg byl po krátkém focení a vážení vrácen zpět do svého vodního domova. Krásný začátek-je to náš první říční kapr ulovený na boilie. V krátkém časovém intervalu přichází záběr i mě, bohužel se ryba po chvíli vypnula. V ten moment, jako by mě někdo pruty začaroval. Po dobu 2 dnů jsem neměl záběr od žádné ryby natož od kapra,i když ostatní rybáři okolo nás byli úspěšní. Táta zdolává za tu dobu několik krásných říčních kaprů. Za zmínku stojí například pěkní kapři 8 kg, 9,50 kg a 10, 50 kg. Většina ryb přicházela především ve večerních a ranních hodinách.Mezi záběry dokrmujeme kobrou cca. 30 kuliček. Kaprům chutná masové boilie a tak ho stražíme na všechny čtyři pruty. Jsme velice spokojeni(no spíš táta), avšak je tu jeden nevyřešený problém. Proč neberou ryby i mě? Co dělám špatně? Navečer se přesouvám tak, abych mohl nahazovat kus po proudu, protože věřím, že je tam krmení staženo proudem.
Ve 4 hodiny ráno mě budík oznamuje, že je ten správný čas na vstávání(dodržování tohoto nesmyslného nařízení mě drtí,ale chytám dle platného rybářské řádu). Po nahození a přikrmení pár kuličkami si jdu lehnout a doufám,že záběr přijde. Z vyhřátého spacáku mě vyhání zvuk mého hlásiče.Mám konečně záběr, avšak po záseku zjišťuji, že to není „on“. Ke břehu přitahuji velkého tlouště. Po vyháčkování ryby ve vodě, měním polorozpadlé boilie za nové. Pohled na hladinu mi odhalil, že ryby najeli a ukazují se i v místech,kde byl do dnešního dne klid. Znovu ulehám a čekám na ten „pravý“ záběr.
Pííííííííp, „ Hurá,...snad to bude konečně kapr“proběhne mi hlavou. Při pohledu na swinger končí moje nadšení.Jde pomalu do padáku. Určitě zase tloušť,ale co kdyby. Zlehka přisekávám a hned zjišťuji, že se o tlouště nejedná. Ryba jede proudem jako nůž máslem a bere si z cívky metry vlasce. Po chvíli urputného boje se mi daří dostat do kontaktu a mého soupeře přitahuji pomalu směrem ke břehu. V hlavě mi prolétlo „upozornění“ na ostré kameny v oblasti, kde se právě ryba nachází. Bude lepší použít člun, aby nedošlo ke ztrátě ryby.Táta bere podběrák a ujímá se vesel. Blížíme se k rybě opravdu pomalu a chvilku se přetahujeme kdo z koho a najednou se u člunu vynoří monstrum,nevěřím svým očím. Jedná se o šupiho, který je bez pochyb můj největší.Jenže „on“ si to znovu namířil ke dnu a táhl nás tentokrát proti proudu. Sil mu ubývá a tak začínám mít navrch.Po chvilce se mi už daří navést/teď už kapra/ do podběráku. Cesta ke břehu je skoro nekonečná.Můj tep je v té chvíli neměřitelný a srdce mám až v krku. Vaška, který slyšel, jak křičím radostí v tu chvíli vůbec neregistruji,že stojí na břehu a říká“ to je osobák jako hrom“ .Kapra opatrně pokládám na podložku a již vidím jak nese táta váhu.Během chvilky mi už hlásí -váha 18kg a rovný jeden metr délky. Jsem ohromen. Ted už jistě vím, že to je ten kapr, na kterého takovou dobu čekám. Nechce se mi ani uvěřit, že má 18kg. Následuje rychlé focení na břehu i ve vodě a já se s šupináčem loučím se slovy : „ Tak někdy příště“.
V tu chvíli jako by se všechno obrátilo. Začali mi přicházet záběry. Vytahuji z vody nádherně stavěné ryby kolem 70 cm. Jsem jako ve snu. Ani si neuvědomuji, že druhý den ráno odjíždíme domů. Přes noc se nic závratného již neděje,ale jsme všichni nad míru spokojeni. Všechno to tak uteklo a mi si slibujeme, že se sem určitě ještě vrátíme.